Historie Hrazánek

(sepsal p. Václav Souhrada – kronikář z Hrazánek)

            Hrazánky jsou velmi stará osada. Pokusím se jen o velmi stručné vylíčení dějů minulých.Osada Hrazánky se nachází v severní části bývalého Milevského okresu, dnes Píseckého. Byla vždy součástí rychty Hrazanské, kam patřili i další vsi:Hrazany, Kojetín, Dobrošov, Mašov, Klisín a přechodně i další vsi. Rychta Hrazanská vznikla jako správní politický útvar po r. 1617, kdy byl úřad Kovářovský rozdělen na Kovářovský a Hrazanský.

            Geograficky patří do Středočeské pahorkatiny, která se někdy navývá “Česká sibiř”. Nejvyšší bod nadmořské výšky je Hrb, ale patří již do katastru Hrazanského 566 m. Západně od Hrazánek je nejvyšší vrchol “Brdec” kolem 560 m.

            Obyvatelé se převážně zabývali zemědělstvím, z řemesel potom kameníci, zedníci a průmysl se šířil až po roce 1948 hlavně v Milevsku.

            Většina občanů se hlásila a nadále hrásí k náboženství římsko-katolickému. Hrazánky patří do kolátory Petrovické, diecéze Pražská. Od nepaměti se zemřelí pochovávají do Petrovice.

            Dále historie a vznik Hrazánek. Obec Hrazanská je původu velmi starého, ač není proto písemných dokladů, lze tvrdit, že původ osad sahá do století desátého, zcela určitě do století jedenáctého.

 Již dříve bylo území naší obce osazeno, protože se tady nacházejí žárová pohřebiště na polích Roudnice. Může se předpokládat i opidium Keltské.

            Nejstarší písemná zmínka je o vsi Dobrošov. Roku 1216, 20. června uzavřel Ondřej biskup pražský smlouvu s Jiříkem Milevským zakladatelem kláštera Milevského, aby mu přepustil několik vsí v blízkém okolí i ves Dobrošov.

            Další písemná zmínka je v roce 1420, král Zikmund měl pro husitské války peněžité nesnáze. Proto zastavoval vsi sousedním zemanům, rytířům a pánům od Zvíkova a Milevského kláštera, který byl v husitských válkách vypálen a panovník si na něj dělal nárok. Tady jsou uváděny i osady naší obce.

            Písemná zmínka o dalších osadách je uvedena v zemských deskách 14. září 1575 je uvedeno, že císař Maxmilián odevzdává Kryštofovi ze Švamberka vsi: Hrazany, Hrazánky, Kojetín, Dobrošov a další. Rychta Hrazanská patřila poslední dobou k vrchnosti Orlické, tam také zdejší usedlíci chodili na robotu. Tento stav trval až do r. 1848 do zrušení roboty. Po roce 1848 se rychty přeměňovaly na obecní úřady a v čele stáli starostové.

            Uvedu několik jmen představitelů rychty a obce, které se podařilo zjistit, ale jen z osady Hrazánky:

- r. 1589 Kříž z Hrazánek

- r. 1600 Jan Šejd z Hrazánek

- r. 1682 Jiřík na Dubově z Hrazánek

- r. 1715 Matyáš Prokop z Hrazánek

- kolem r. 1848 Josef Hácha z Hrazánek (Jan Hácha byl také náhradníkem zemského sněmu a jeho syn Josef byl otec třetího prezidenta ČSR a protektorátu od r. 1938 do r. 1945 Emil Hácha.

            Z dalších záznamů jsou volení předsedové a starostové:

- r. 1862 Riant (není uvedena ves)

- r. 1883-5 Šika z Hrazánek

            Dále jen o Hrazánkách. V kronice obce, rodinných kronikách a též ústního podání byly v Hrazánkách čtyři statky - Bardů, Lesáků, Prokopů a Šejdů. Bardův statek v Hrazánkách byl statek velký a byl při něm i malý pivovárek. Je to podle pověstí, záznam o něm nikde není. Později byl rozdělen na 3 statky - Bardů č. 2, Hejnů č. 1, Hudečků č. 3. Po francouzských válkách byl statek Hudečků rozdělen na Hudečků č. 3 a Holánů č. 14. Statek Hejnů byl prodán. Poslední majitel Kofroň, statek rozdělen na hospodářství Buzkovo č. 1 a Jakšovo č. 17. Dodnes je patrno podle polí, že tyto statky patřili do jednoho celku. Pozemky jsou děleny po částech ke každému statku.

            Ještě zajímavostí k statku č. 2. Majitel statku František Barda v září 1865 na cestě z jarmarku u cihelny za Krásnou Horou, byl úkladně nebo náhodou zabit. Po dvou letech se na statek do Hrazánek přiženil Matěj Racek z Kostelce.

            Další statek Lesáků č. 4 na který se přiženil Josef Hácha z Velké, ale původně rod Háchů pochází z Řenkova. Tento statek byl také později rozdělen a 1903 rozprodán, zůstaly dvě chalupy č. 4 a 13. Z tohoto statku pocházel otec prezidenta Dr. Emila Háchy.

            Statek Prokopů č. 8, poslední majitelé bratři Šejbové, otcem byl statek na polovic rozdělen, ale jeho synové o statek přišli. Jeden odešel do Ameriky a druhý do Rakouska. Půl statku koupil žil Lébl Roubíček, část rozprodal a z části vznikly chalupy č. 23 Pancovi, č. 22 Bardovi, č. 8 Vošahlíkovi dodnes zvané “V Židovně”. K rozprodeji a dělení došlo r. 1882. V této době vzniklo také č. 18 statek Šiků.

            Poslední statek Šejdu č. 12. K tomuto statku majitelé spíše přikupovali pozemky. Josef Barda byl členem okresního zastupitelstva. Z rodiny Bardů pocházel také Jaroslav Barda akademický sochař, který vytvořil pomníky padlým v první světové válce pro Kovářov, Chyšky a Petrovice. Působil také v Jugoslávii v rodině svého bratra Václava, který byl učitelem. Vytvořil pro ostrov Brač sochu Lva N. Tolstého v nadživotní velikosti. Zemřel r. 1940 v Praze.

Ve druhé světové válce byl hospodář na statku Josef Barda vězněn na Pankráci pro zatajení obilí.

            Ještě ke vzniku Hrazánek. Předpokládá se, že Hrazánky vznikly dřív než Dobrošov a to proto, že pole Hrazáneckých hospodářů jsou téměř až k usedlostem v Dobrošově a jsou to pole na naše poměry velmi úrodné. Kdyby Dobrošov vznikl dříve, jistě by tyto pole patřily hospodářům z Dobrošova, i když písemná zmínka je dříve o osadě Dobrošov.

            Nikde není zmínka o Hrazánecké kapličce, která je zasvěcená Janu Nepomuckému. Je to stará skromná kamenná budova. Nezjistil jsem, kdy byla postavena. Ve druhé světové válce vzali Němci zvon pro válečné účely. Stejně jim to nebylo nic platné. Po válce byla uspořádána sbírka a byl zakoupený nový zvon.

            V roce 1891 by počest jubilejní výstavy konané v Praze byly vysázeny na návsi lípy, snad 8 stromů. Dodnes jich zůstává 5. Byla také vysázena alej lip kolem cesty obecních drah, též stoletá lípa v č. 2.

Stavba školy v Hrazánkách.

            V roce 1896 se dohodlo obecní zastupitelstvo pro stavbu školy. Děti z Hrazan a Hrazánek chodili do školy v Petrovicích vzdálené 5 km. Bylo usneseno, že škola má stát rozhodně na katastru Hrazanském. Zástupci Hrazánek si mají vybrat místo sami. Bylo vybráno Ryantovo pole z Hrazan, které leží na pěšině z Hrazan do Hrazánek.

Jelikož velká většina obecního zastupitelstva, snad z obavy nákladů stavby této školy, o ni nejevila zájem. Proto se osadníci z Hrazánek rozhodli tuto věc vyřešit po svém. Protože mají v obecním lese dostatek stavebního dřeva a občané se zavázali odpracovat zdarma všechny potřebné práce, bylo započato se stavbou obecního domu tak, aby vyhovoval všem potřebám školy.

 Se stavbou se započalo v květnu r. 1897 a do konce prázdnin byla stavba této budovy úplně dokončena. Tím se ale zavinilo obejetí usnesení obecního zastupitelstva, které proti tomuto protestovalo a všemi prostředky se snažilo stavbu školy v této obci zastavit. Tím se povolení obecní školy protáhlo. Pak zemskou školní radou byla v zásadě povolena nová obecní škola v Hrazánkách až v roce 1898. Byla povolena jako expositůra školy Petrovické od 13. března 1899 a to trvalo až do roku 1923. Proto byla přeměněna na samostatnou obecnou školu.

Občané Hrazánek si tímto tak rozhněvali občany Hrazan, že na stavbu školy si z Hrazanského katastru nesměli vzít ani jeden kámen a museli dovážet až z Vladyčína. Děti z Hrazan ještě za mého mládí někteří odmítali chodit do Hrazánek a chodily do školy Petrovické.

 Stavba silnice

Se stavbou silnice z Hrazánek na silnici Milevsko-Petrovice se započalo 1903, první část silnice z Hrazánek ke Kozínu. Pokračovalo se až v létech 1907-9 přes Kozín na silnici pod Hněvanice. Někteří občané si přáli, aby silnice vedla přes Kozín po staré veřejné cestě na Cukavu, tím by se cesta do Milevska vemi zkrátila. Stavba silnice přes Hraznky na Hrazany a do Dobrošova uvázla v Hrazánkách v Židovně, kde majitelé chalup nechtěli povolit přes své pozemky rozšíření cesty. Prosazovali silnici kolem Hrazánek, ale tam zase nechtěli povolit majitelé polí.

Občané Dobrošova, jak je psáno v obecní kronice silnici nepřáli, že by jim do vsi každý kramář a pobuda zajel. Pokračování stavby silnice muselo počkat až do roku 1964, kdy byla stavěna z Hrazánek přes Dobrošov a Klisinec k Roudnému na silnici Milevsko – Kovářov. V roce 1966 se pokračovalo ve výstavbě silnice z Hrazánek do Hrazan. V této době bylo již založeno JZD a tak velká tíha práce na stavbě silnice ležela na členech družstva.

Zpět